Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Lidé a příběhy / Lásku k železnici mu nesebralo ani drama na přejezdu

Lásku k železnici mu nesebralo ani drama na přejezdu

12.1.2013 – autor: MARTIN NAVRÁTIL

„Hlavně ze mě prosím nedělejte žádného hrdinu. Při té nehodě určitě jiní zařizovali víc,“ říká Miroslav Ofukaný, strojvedoucí DKV Praha, oceněný u příležitosti Dne železnice 2012. Faktem ale je, že při dotyčné mimořádné události byl sám raněn a v tomto stavu pomáhal dalším zraněným.

Lásku k železnici mu nesebralo ani drama na přejezdu

Stalo se to 12. října 2011 na trati Kolín – Ledečko, konkrétně mezi Ratboří a Bečváry. Strojvedoucí Miroslav Ofukaný právě doháněl mírné zpoždění odpoledního osobního vlaku 22208 ve směru od Kolína. Když okem sledoval pomalu jedoucího řidiče nákladního automobilu blížícího se k pučerskému přejezdu, zdálo se mu, že řidič zastaví. Nezastavil, asi blížící se vlak přehlédl. Čtyřiadvacetitunový motorový vůz nabral jeho zadní část.

Probral se na schodech

Miroslav Ofukaný si pamatuje, že se po nárazu probral z bezvědomí na schodech v nástupním prostoru. Vůz se v té chvíli na mírném spádu stále pohyboval, takže strojvedoucí jako první věc musel najít ve střepech z rozbitého čelního skla klíče od zadního stanoviště, aby tam zatáhl ruční brzdu – ta přední byla poškozená. Vlakvedoucí Luboš Mašek zavolal sanitku a hasiče, kteří přijeli prakticky ihned. Z celé té události si Miroslav Ofukaný vzpomíná ještě na rentgen v kolínské nemocnici. „Když mě na něj překládali, cítil jsem, jak se na tvrdé podložce do mě zapichují jehličky střepů, které jsem měl všude napadané,“ říká a směje se. Na jeho zdraví se naštěstí nehoda nepodepsala, z nemocnice ho po neurologickém vyšetření propustili už druhý den. Dodejme ještě, že i řidič nákladního automobilu, který vše zavinil, nebyl zraněn. To motorák číslo 810.588 dopadl mnohem hůř.

Starost o Hurvínka je vlastně radost

Strojvedoucí Ofukaný, který odmítá označení hrdina, patří mezi velké fandy železnice. Udržuje a občas i řídí historický motorový vůz Hurvínek M 131.1515. Ten jezdil v tehdejší strojové stanici Pečky dlouhá léta coby provozní záloha za řadu 810. „Když měl velký motorák revizi a vezl se do Prahy, tak na Zásmuky a Bečváry jela stojedenatřicítka, protože tam byla menší frekvence, ostatně dnes už tam ani vlaky nejezdí. V Pečkách se o vínově červený motoráček staral hlavně Pavel Beránek a celé to držel Jenda Krulický, to je hlavní zachránce patnáct-patnáctky,“ vypráví o své zálibě strojvedoucí. Dneska je Hurvínek úředně ve stavu DHV Lužná u Rakovníka. V Kolíně, kde ho mají pod střechou, se o něj starají tak, aby v případě potřeby vyjel při nostalgických jízdách, nejvíce v Praze-Braníku, ale třeba i u akcí jako Flora Olomouc.

Příjemné vzpomínky na Pečky

Než nastoupil Miroslav Ofukaný v Pečkách do turnusu, musel samozřejmě absolvovat dílnu, zácvik, kolečko u vozmistrů, elektrikářů, zámečníků. Tamní lokálka s rameny do Kouřimi, Zásmuk a Bečvár mu učarovala, a to nejen nádhernou scenérií okolo Chotutic. V tamních ostrých obloucích se prováděly pojezdové zkoušky vozů řad 843, 814 nebo i Hliníků 471 (CityElefantů). „Na těch jsem sloužil coby pilot, jezdilo se pěti- a desetikilometrovou rychlostí v nejostřejším oblouku v Plaňanech na přejezdu okolo uhelných skladů. Krásné bylo, když byl oblouk mokrý, a protože to bývalo na podzim, tak vyběhlo asi pět maníků s hadry a otíralo koleje, aby byly suché. Lega jezdila i na šoupáku. Jednou jsem měl velký problém vytáhnout Véesák s uhlím v Zalešanech, do kopce bylo těžké se vůbec vyhrabat, i když jsem nechal hytlák dole. Někdy jsem tak musel jezdit na vícekrát,“ vzpomíná.

Výčet lokomotiv z Peček by byl dlouhý – od zálohy T 334.0 přes manipulák 423.0 a T 444.1, Hektory T 435.0 až po nová Lega 704 a 708 s programovatelným předtápěním. „Všechno jsme si dělali sami. Například když odešlo těsnění pod hlavou, byl tam autogen, elektrická svářečka, vrtačka, soustruh, výheň,“ vzpomíná s nadšením a dodává, že v Pečkách to bylo prostě nádherné.

MIROSLAV OFUKANÝ

Vyučil se mechanikem motorových kolejových vozidel v učilišti Nymburk. Po vojně (1971) přešel do autodílny v AŽD Kolín. Po svatbě si našel místo strojvedoucího mimo ČSD v podniku Zempo Bečváry, kde jezdil na posunu s Prasátkem T 212.0. V září 1983 odešel pracovat do strojové stanice Pečky, přímo do turnusu. Od té doby je věrný motorovým vozům u ČSD, dnes ČD. V současnosti pod domovskou PJ Kolín jezdí hlavně s Regionovami v obvodu Kolína a s Katry řady 854 do Trutnova. Bydlí v Bečvárech.


Průměrné hodnocení (4 hlasů): 3.75

Fotogalerie

Další články této rubriky

Karel Otava: Odmítám výraz „Nejde to“Karel Otava: Odmítám výraz „Nejde to“

7.10.2020 - Renesanční muž či vizionář. Tak bychom mohli označit zkušeného železničáře, starostu Lysé nad Labem, odborného poradce a místopředsedu Výboru pro dopravu Středočeského kraje Karla Otavu. Už jako mladý výpravčí navrhl… »

Každý by si měl najít svoji trasuKaždý by si měl najít svoji trasu

27.8.2020 - Jak si myslíte, že tráví ministr svůj volný čas? S golfovou holí nebo na tenisovém kurtu? A co třeba s rodinou, baťohem, psem a vychlazeným pivkem na lokálce uprostřed českých hvozdů. Málokdo ví, že vicepremiér Karel Havlíček… »

Jaroslav Rudiš: Pandemie mě paradoxně uklidnilaJaroslav Rudiš: Pandemie mě paradoxně uklidnila

29.6.2020 - Je známý nejen v České republice, ale hlavně v německy mluvících zemích, kde se jeho romány hojně čtou i vydávají. Spisovatel Jaroslav Rudiš, který je pověstný náklonností k vlakům – proslavila ho železničářská komiksová… »

 

Všechny články rubriky Lidé a příběhy

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika