Karel Otava: Odmítám výraz „Nejde to“

Zkušený regionální politik, ale především železničář srdcař. Karel Otava z Lysé nad Labem začínal na dráze už v sedmdesátých letech. Jeho první štací se po absolvování Střední průmyslové školy v České Třebové stala stanice Žďárec u Skutče a postupně se přes Kostomlaty nad Labem dostal až do Lysé. Rodáka z krásné a divoké Vysočiny zlákala nejen blízkost města k Praze, ale i významný železniční uzel s velmi silným provozem, kterým Lysá vždy byla. Od roku 1981 působil jako náčelník železniční stanice Stará Boleslav a v roce 1989 se vrátil do Lysé jako přednosta stanice.  V roce 2000 přešel na další pozice na Generálním ředitelství Českých drah a přes ministerstvo dopravy se nakonec dostal až na Správu železnic, kde zastává pozici odborného poradce a je uvolněn pro výkon funkce starosty města. „Začínal jsem od píky. Už při studiu na střední škole jsem chodil dělat průvodčího anebo na traťovku,“ přibližuje své začátky Karel Otava. Později, při zaměstnání, dálkově vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. „Srdeční záležitostí však zůstala stanice v Lysé.“

 „V počátcích mé práce na dráze jsem si plnil svůj sen. Vysokou školu jsem zakončoval diplomovou prací s názvem Modernizace železniční stanice Lysá nad Labem,“ vzpomíná. Vysnil si tehdy moderní nádraží a myšlenky nakonec proměnil ve skutečnost. V počátcích 90. let projektu navíc pomohla doba plná optimismu. Významnou roli tehdy sehrálo město svojí snahou a nebývalou finanční podporou. Kolejiště bylo uspořádáno tak, aby provozně vyhovovalo i v budoucnu, a nové ostrovní nástupiště, moderní zabezpečovací zařízení (počítačem řízené, reléové - pozn. red.) a osmdesát metrů dlouhý a šest metrů široký podchod výrazně přispěly ke zvýšení bezpečnosti obyvatel železnicí rozděleného města.

Autem jen na nádraží

„Vzorovou spolupráci města s Českými drahami jsem tehdy prezentoval i jinde v republice. Vždy jsem říkal, že nádraží je vstupní bránou do města, a model, kdy se samosprávy finančně podílely na rekonstrukci nádraží, se uchytil,“ podotkl Otava. „Když jsem pracoval pro ČD, přišel ostrý dopis, že se sice opravují koridory, ale že na výpravní budovy se nesáhne. Pisatelem byl jeden středočeský starosta. Nakonec jsme se o všem pobavili a doporučil jsem mu svůj postup se spolufinancováním anebo například vybudováním parkovišť. Starosta si rozhovor vzal k srdci a dnes má u nádraží tři plná parkoviště a lidé z jeho města a okolí jezdí do Prahy vlakem,“ doplnil. Zejména ve Středočeském kraji je parkovišť už celá řada. Na jaře se k nim připojilo i to v Lysé nad Labem. „Nápad je starý zhruba deset let. Nezbývaly ale finanční prostředky a dříve se projekt městu ani příliš nezamlouval. Když jsem přišel na radnici, výstavbu jsem vyjednal.“  Dnes se může parkoviště P+R neboli park and ride pyšnit bezmála 160 parkovacími místy. Vznik přišel na jedenačtyřicet milionů korun, šestatřiceti miliony přispěla EU.

V projektování a péči o majetek bylo ale možné jít ještě dál. Ve světě běžnou stavbou, ale v tuzemsku nepříliš častou, byly podchody spojující dvě, železnicí rozdělené, poloviny města. Jako mladý a aktivní přednosta tehdy prolomil Karel Otava tabu, kdy se říkalo, že na nástupiště může jen ten, kdo má platnou vstupenku či jízdenku. Od té doby mohli podchod běžně používat i lidé necestující vlakem. Finanční prostředky tehdy nepřitekly jen z ministerstva dopravy, ale i z města. A situace dnes?  Rekonstruuje-li se nádraží a existuje možnost, buduje se i průchod. Objekty s moderním vybavením jsou samozřejmostí. To se týká i cyklověží, velmi oblíbené služby poskytované na řadě nádraží. Za velice nízký poplatek můžete bicykl uložit do hlídaného, proskleného tubusu a v klidu odcestovat vlakem. „Nově bude i v Berouně,“ prozradil s tím, že v Lysé, konkrétně v části Litol, zanedlouho vyroste už druhá. Jen na okraj zmíníme, že v případě, že jste držiteli plastových In Karet ČD, máte prvních 24 hodin parkování v biketowerech zdarma.

Když Milovice ožily

Svých znalostí a schopností využil Karel Otava i při prosazení elektrifikace trati z Lysé do nedalekých Milovic. Po odchodu sovětské armády, která ubytovávala ve zdejších kasárnách desetitisíce vojáků, zbyly z většiny obce jen ruiny. Zůstalo jen pár stovek starousedlíků. Jenže v posledních letech jako by Milovice znovu ožily. „Milovice mělo být druhé, doplňující letiště pro Ruzyni. Obě místa měla být spojená vlaky. Z plánů sešlo, ale nadšení zůstalo a kromě elektrifikace úseku z Lysé se v poslední době řeší i železniční propojení s Mladou Boleslaví přes Čachovice. Příměstské vlaky z Prahy by tedy zajížděly až k automobilce,“ připomíná Otava s tím, že i tento projekt prosazoval několik desítek let. „Loni centrální komise ministerstva dopravy již schválila studii proveditelnosti a Správa železnic dostala pokyn k projektování.“ Rekonstruovat se začne i nádraží v Lysé, neboť poslední modernizaci si odbylo před čtvrt stoletím. Do jisté míry jde za Karlem Otavou i integrace dopravy ve Středočeském kraji a Praze. „V roce 2002 jsem byl jako zástupce ČD pro Středočeský kraj u zrodu Memoranda o spolupráci, kde základem byla plná integrace. Po letech snažení chybí jen okrajové části regionu. Železnice a vlaky národního dopravce ČD jsou páteří s celosíťovým efektem a mají naši plnou podporu,“ míní Otava.

V současnosti probíhá rozsáhlá rekonstrukce trati Lysá nad Labem – Praha, která je naplánovaná do roku 2024. Přinese nám zvýšení traťové rychlosti z 90 až na 160 km/h, moderní zabezpečovací zařízení včetně automatického traťového zabezpečovacího zařízení a plné peronizace. To umožní patnáctiminutový interval, dnes ve špičkách přeplněných příměstských osobních vlaků. Na spadnutí je léta připravovaná rozsáhlá rekonstrukce pravobřežní trati (Kolín – Nymburk - Děčín), která je zařazená do systému Evropských nákladních koridorů.

Stačí chtít

Ruku v ruce by měly pokračovat rekonstrukce výpravních budov s moderním odbavením cestujících včetně souvisejících služeb. Novela zákona č. 266 o drahách zavedla pojem Zařízení služeb, který umožňuje financování parkovišť P+R a B+R ze Státního fondu dopravní infrastruktury. „Jen by to po létech chtělo trochu chtít. Všichni přece zajišťujeme službu občanům a určitě se shodneme na tom, že je potřeba dostat co nejvíce zboží a cestujících zpět na železnici, aby se silnice staly bezpečnějšími a ulehčilo se městům a obcím zatíženým nadměrnou automobilovou dopravou. A odmítám argument: Nejde to.“