Cesta kolem Evropy za tři postsocialistické platy

Německé Lipsko hostilo začátkem června slavnostní setkání věnované čtyřiceti letům existence oblíbených síťových jízdenek InterRail. Železniční společnosti zpočátku ze západní Evropy, později i z bývalého „východního bloku“, je začaly od roku 1972 nabízet nejprve mladým lidem do 26 let, dodneška si ji pořídilo přes 8 milionů lidí.

Součástí programu bylo také promítání půlhodinového dokumentárního filmu o historii jízdenek InterRail. Českým protagonistou snímku byl Jaromír Fól. Ten se v létě roku 1992 jako jeden z prvních Čechů vydal na železniční dobrodružství napříč Evropou s touto síťovou jízdenkou. 

Cestovat na jedné noze tehdy nevadilo

O nabídce pro mladé lidi se Jaromír Fól (ještě jako neželezničář) dozvěděl od kamaráda vlakvedoucího. „Řekl mi, že pokud rád cestuji, tak je pro mě InterRail úplně ideální,“ vybavuje si dnešní tarifér Českých drah vzpomínky staré dvě desetiletí.

Možnost prakticky neomezeného cestování ho zaujala, a tak se domluvil s kamarádem, že jí využijí. „Naplánovali jsme si, že nejprve pojedeme do Paříže, pak do Lucemburska, dále do Belgie a Holandska, kde jsme měli s kamarády domluvený týdenní sraz u moře,“ začíná výčet destinací z jejich tehdejšího itineráře. Potom se dvojice vydala přes Německo a Švýcarsko do Milána. V Itálii se přesunuli do Brindisi, odkud využili trajekt do řeckého Patrasu, kde se na pár dní zastavili, aby se následně přes Makedonii, Srbsko a Maďarsko vrátili po několika tisících ujetých kilometrů domů.

Největší investicí pro mladé cestovatele byl nákup jízdenky. Stála přes osm tisíc korun, tedy přibližně trojnásobek tehdejšího běžného platu. Kapesné na cestu už tvořilo mnohem menší část výdajů a aby ušetřili za ubytování, využívali bezpříplatkových nočních spojů. Jak Jaromír dodává, právě v možnosti bezplatného využívání nočních vlaků tkví největší rozdíl oproti současnosti. „Dříve jsme za ně nemuseli platit žádné příplatky. Kdybych tu samou cestu absolvoval dneska, tak si musím vzít 200 eur navíc jen na příplatky za rychlejší a noční vlaky,“ podotýká Fól. Navíc před 20 lety nikdo neřešil, že třeba ve vlaku z Amsterodamu do Basileje musel stát v přeplněném nočním spoji v uličce na jedné noze. 

Zadarmo na závody Formule 1

Největším zážitkem z cest bylo zjištění, jak je svět malý. „Ve vlaku do Basileje jsme se setkali se dvěma Holanďany. Pak jsme je nezávisle na tom potkali na trajektu do Řecka, o dva dny později v Aténách. Přibližně za dva nebo tři roky, když jsem začal pracovat v mezinárodní pokladně, si jeden z nich přišel ke mně koupit jízdenku,“ popisuje neuvěřitelnou shodu okolností cestovatelský pamětník.

Zajímavý zážitek si odnesl také z pobytu v Holandsku. Tam přebýval spolu s kamarády na pláži v Bloemendaalu aan Zee, nedaleko od závodního okruhu v Zantwoortu. Právě v době, kdy se zde jely závody Formule 1. Vlastně zadarmo tak měli možnost sledovat v akci takové závodníky, jako byli Prost, Senna nebo Mansel.

Evropskou síťovou jízdenku si Jaromír zakoupil ještě několikrát. Když změnil zaměstnání, situace se obrátila a on ji začal nabízet jako prodejce. „Pracoval jsem v cestovní kanceláři, která byla smluvním partnerem drah a nabízela i InterRail. Stal jsem se paradoxně z uživatele prodejcem,“ říká. Podle něj má InterRail stále velký význam především pro mládež. „Pořád je využitelný prakticky neomezeně. Pro dnešní generaci dvacetiletých není nic snazšího, než si vyhledat potřebné spoje na internetu a vyrazit na cestu,“ tvrdí duchem stále mladý čtyřicátník.