Železničář / Lidé a příběhy / Jan Černý se po tragédii učí znovu chodit
Jan Černý se po tragédii učí znovu chodit
9.11.2016 – autor: MARTIN HARÁK
Dlouhá léčba, série operací, náročná rehabilitace, svatba. Že to nejde příliš dohromady? Omyl. Takový byl uplynulý rok strojvedoucího Českých drah Jana Černého, který po loňské tragické nehodě Pendolina ve Studénce přišel o obě nohy. Od té doby uplynuly dlouhé měsíce a také se změnilo mnohé v jeho životě. Jak se tomuto hrdinovi daří dnes?
Před více než rokem se staly krátce po sobě dvě velice podobné nehody vlaků na železničních přejezdech, při nichž byli těžce zraněni dva strojvedoucí Českých drah. U severočeského Šluknova to byl Martin Souček, který vezl jednotku Desiro, a o dva týdny dříve Jan Černý v Pendolinu ve Stanici Studénka. Oběma se prakticky obrátil život naruby, Jan Černý bohužel následně přišel o obě nohy. Viníky karambolů přitom byli v obou případech řidiči nákladních automobilů.
Svatba a pak rehabilitace
Připomeňme si, že loni 22. července ve Studénce smetlo na přejezdu projíždějící Pendolino polský kamion plně naložený plechem. Řidič kamionu nerespektoval výstražná znamení a vjel na koleje. Strojvedoucí Jan Černý byl po nehodě několik dní v kómatu a postupně prodělal více než dvacet operací a nakonec přišel o obě nohy. Před nehodou byl aktivní sportovec, hrál fotbal a hokej, jezdil na kole a také in-linech.
A jak se mu daří déle než rok po nehodě? Poslední tři měsíce pobyl v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, kde již zkusil jízdu na handbike, tedy ručně ovládaném kole, a současně tam ukončil v polovině září svou léčbu. Po týdenním odpočinku v domácím prostředí, kdy se stačil oženit s dlouholetou přítelkyní Jitkou, nastoupil speciální pobyt v Rehabilitačním centru na pražských Malvazinkách, kde se nyní věnuje nácviku chůze pro lidi s amputovanými končetinami.
Do Kladrub byl zraněný strojvedoucí převezen už s pahýly místo obou nohou a v tamním rehabilitačním středisku dostal nejprve jednu protézu na pravou nohu, kterou má amputovanou pod kolenem a na té se učil stát. „Když už jsem dokázal stát na protéze čtvrt hodinku bez větších bolestí, začali mi specialisté dělat otisk na protézu na levou končetinu, která mně vlastně celá chybí. Ke konci září už jsem měl obě protézy k dispozici. Teď se na nich učím chodit, ale upřímně řečeno – pokračuje to pomalu a velmi těžce. Jen samotné nasazování protéz je těžká a časově náročná záležitost. Pokud nejsou pahýly správně otlačené, po chvilce začnou protézy značně tlačit,“ popsal potíže Jan Černý. Věří však, že se časem situace zlepší. „Při životě mě udržuje podpora mých nejbližších a solidarita řady kamarádů. Velice mě psychicky pomohla i návštěva kolegy strojvedoucího Martina Součka. Sám sice chodí o francouzských holích, ale vážil návštěvu za mnou až do Kladrub, za což jsem mu neskonale vděčný. Velmi si toho vážím,“ řekl s dojetím.
Na maratonu si splnil sen
Honza Černý je sportovec tělem a duší, a proto dál tvrdě bojuje a nevzdává se. V poměrně známém cyklistickém závodě „Metrostav handy cyklo maraton“ se letos v září stal tváří závodního týmu Otto Bock – firmy, která se zabývá výrobou protetických pomůcek. Závodníci letos jeli pro Honzu, v příštím roce by to Jan Černý chtěl zkusit sám a naopak jel pro někoho, kdo na tom bude hůř než on. A že nepojede na běžném kole? To vůbec nevadí – v tomto speciálním klání, které měří 2 222 kilometrů a jede se napříč celou republikou až na Slovensko, jezdí i handicapovaní závodníci. „Po letošním závodě jsem byl navíc hostem živé talk-show Heřmana Volfa na Zážitkovém víkendu. Otevřeně jsme mluvili o tom, co se stalo, a jak den po dni bojuji, abych překonal nepříznivý osud… Tato akce se uskutečnila na konci září v Poslově Mlýně u Doks, kde jsem si v přátelské atmosféře osobně vyzkoušel handbike a také elektrickou tříkolku pro vozíčkáře. Šlo o nevšední zážitek, který se doufám stane co nejdříve běžnou realitou a budu na něm moci jezdit častěji než dosud,“ vyslovil přání Jan Černý. Pokud při rehabilitaci půjde vše dobře, mohl by se závodu opravdu zúčastnit už příští rok.
Další články této rubriky
Nechtěli, aby učil a věnoval se dráze, dnes dělá obojí
31.10.2024 - V mládí ho varovala matka učitelka před kariérou v pedagogice a otec strojvůdce před dráhou. A tak dnes Zdeněk Michl působí na dopravní fakultě pražského ČVUT, brigádně vyráží po Evropě jako průvodce nočních vlaků a dopravě… »
Chceme ze zubačky udělat ještě větší lákadlo
4.10.2024 - Česko má štěstí na řadu jedinečných tratí. Jedna z nich ale přece jen vybočuje. Jizerskohorská železnice je v úseku mezi Tanvaldem a Kořenovem jednou z posledních evropských normálněrozchodných ozubnicových drah. Unikátní… »
Na Pendolino jsem si nikdy nemyslel. O to raději ho řídím
29.8.2024 - Povídání s Ivem Valáškem vzniklo cestou mezi Prahou a Pardubicemi na palubě Pendolina. Kromě služby dráze ale svůj život zasvětil také službě vlasti. V Aktivních zálohách ozbrojených sil České republiky zatím plnil naštěstí… »