Jako sportovní rybář chodí k vodě za odpočinkem

K železnici Miroslava Kováče přivedla vůně pražců a parních lokomotiv. „Můj strýc, který celý profesní život sloužil jako strojvedoucí, mě velmi ovlivnil a já se snažil být jako on,“ vysvětluje. Právě tento obdiv byl základem k tomu, že jasnou volbou po absolvování základní školy byla práce na dráze. „Začal jsem studovat břeclavskou průmyslovku hlavně proto, abych se stal strojvedoucím. Tato škola ale nenaplnila mé očekávání, a proto jsem přestoupil na železniční učiliště do Jimramova na Vysočině. Učiliště mě sice nepřipravovalo pro práci strojvedoucího, ale rozhodně bylo pro můj další profesní růst velmi dobrou volbou,“ vysvětluje Kováč. 

Patřil mezi nadšené průkopníky v prvním EuroCity do Vídně

Po ukončení školy nastoupil ve Středisku vlakových čet Břeclav jako průvodčí osobních vlaků a první krůčky absolvoval na vlacích regionální dopravy, později doprovázel jako průvodčí rychlíky. „Seznamoval jsem se s vlaky dálkové dopravy a zaznamenával i rozdíly ve složení klientely, která tyto spoje využívá. Tomu jsem se samozřejmě musel přizpůsobit i já sám. Po roce 1989 začali naši zemi stále více navštěvovat turisté z ciziny s velkou zvědavostí, co že se to vlastně na té druhé straně železné opony nachází. Konkrétně v roce 1991 začaly tehdejší ČSD provozovat svůj první vlak vyšší kvality – EuroCity Antonín Dvořák, jehož doprovázením jsem byl spolu s dalšími čtrnácti kolegy vybrán.“

Miroslav Kováč říká, že se tehdy cítil jako jeden z průkopníků dálkové dopravy vlaků vyšší kvality. „V současnosti by byly možná někomu bílé rukavice nebo bílé ponožky, které jsme povinně nosili, pro smích, ale to bylo tehdy běžné. Do vlaku již tehdy byly řazeny klimatizované rakouské vozy, jejichž skříně byly tak čisté, že se v nich člověk viděl, když se chtěl třeba učesat. To a další na tehdejší dobu nevídané věci v souvislosti s euforií porevoluční doby přispívaly k tomu, že se člověk cítil být součástí něčeho důležitého a na co byl i patřičně hrdý. Dnes se nám ta hrdost často kamsi vytrácí a je to velká škoda.“ Své zkušenosti z doprovázení vlaků různých kategorií později Miroslav Kováč zúročil při práci supervizora. Dnes pomáhá jako dozorčí osobní přepravy udržovat běžný chod Regionálního centra vlakového doprovodu Brno. S lidmi v provozu, především vlakvedoucími a komandujícími, však zůstal v denním kontaktu. 

Rybaří pro potěšení, ne pro maso

Nejen železnice, ale i sportovní rybaření je velkým hobby Miroslava Kováče. K rybaření ho na rozdíl od železničního strýce přivedl jeho děda v době, kdy byl ještě malý kluk. „Vůně brzkých rán, kdy jsme povalující se mlhou chodili na ryby k řece Dyji, jejíž tok je dnes součástí velkých jezer v okolí Šakvic, nejde zapomenout. To prostě v člověku zůstane na celý život. Jezdil jsem léta do Šakvic na prázdniny a tam prostě každý kluk měl svůj prut a skoro denně jsme se scházeli u malého rybníčku za vesnicí a snili o životním úlovku. V době dospívání a rané dospělosti jsem však udice vyměnil za kytaru a bicí a dělal spolu s kamarády bigbít a snil o vyprodaných koncertních halách. K vodě jsem se vrátil až v době, kdy moje dvě děti trochu odrostly a já měl více času na sebe a své zájmy,“ vypráví o svém životě.

Ke sportovnímu rybaření si ovšem musel jednak pořídit doklady opravňující k lovu, ale hlavně veškerou výbavu. „Tak jako spousta jiných kolegů rybářů si chodím k vodě hlavně odpočinout, načerpat energii a, proč to nepřiznat, občas si i zdřímnout. Mám samozřejmě, tak jako většina rybářů, svá oblíbená místa a zaručené nástrahy. Ale většinou stejně přijdu domů s prázdnou. Nechodím však na ryby pro maso, ale za odpočinkem. Opravdu krásné a vyhlášené revíry jsou v okolí Břeclavi.“ Tak tedy úspěšný lov.

MIROSLAV KOVÁČ

Po absolvování Odborného učiliště železničního v Jimramově nastoupil v roce 1985 k ČSD jako průvodčí osobních vlaků, od roku 1988 pak i rychlíků. V roce 1991 byl zařazen do patnáctičlenného týmu vlakového doprovodu historicky prvního vlaku EuroCity Antonín Dvořák. V roce 1998 se stal vlakvedoucím vlaků vyšší kvality a roku 2007 přešel na pozici vedoucí stevard vlaků SC Pendolino. Po doplnění středoškolského vzdělání začal pracovat v květnu 2011 jako supervizor a od 1. července 2012 zastává funkci dozorčího osobní přepravy v RCVD Brno.