Železničář / Lidé a příběhy / Jahodový vlakvedoucí a jihočeský železniční poeta
Jahodový vlakvedoucí a jihočeský železniční poeta
2.1.2013 – autor: VÁCLAV RUBEŠ
Ačkoli takřka denně obléká modré sukno uniformy, jeho životní filozofie má barvu spíše růžovou. Vlakvedoucí z Veselí nad Lužnicí a věčný optimista František Tylšar v sobě objevil dar, jak vyjádřit svůj pozitivní pohled na život veršem. Říká, že inspirací je mu částečně jeho profese, díky které se stává součástí zajímavých životních příběhů, ale i krásnější polovina lidstva.
Pokud jste nikdy nepřišli poezii na chuť, je pro vás světem, kterému nerozumíte a v myšlenkách básníků se ztrácíte, určitě nepřestávejte číst. Představíme vám totiž člověka, jehož verše jsou až infantilně jednoduché, a přesto poutavé a pozoruhodně výstižné. Jejich autorem je vlakvedoucí František Tylšar, který se poezii začal věnovat teprve před třemi roky. Přesto vydal již tři sbírky a jeho stále se rozrůstající pravidelná čtenářská obec čítá úctyhodných 1 600 lidí.
K básním ho přivedly předpisy
„Železnice je mým druhým domovem. Profesně se pohybuji pouze tam, kde jsou koleje a vlaky. Začínal jsem jako průvodčí nákladních a osobních vlaků v Nezamyslicích. Následně mě osud zavál do stanice Český Těšín, kde jsem pokračoval jako vlakvedoucí,“ popisuje svou životní pouť František Tylšar. Opravdový začátek jeho literární tvorby ale přišel se zcela novou profesí, když nastoupil jako „školař“ v Českých Budějovicích. Následovalo období na ředitelství DVI, kde pracoval jako manažer vzdělávání. Psaní se mu stalo denním chlebíčkem, i když o nějaké poezii samozřejmě nemohla být řeč. Jeho tvorbou byly tehdy výukové materiály.
„Práce v předpisové oblasti a ve vzdělávání mě hodně bavila, ale vzhledem k organizačním změnám jsem se vrátil ke své původní profesi. Abstinence od jakéhokoli psaní rychle přinesla potřebu něco tvořit,“ vzpomíná na své básnické začátky. I když jeho nutkání trošku zavání téměř chorobnou touhou po literární realizaci, nepřipadá si jako grafoman. „Začalo to jen krátkými verši pro pár přátel na sociální síti. Míra jejich líbivosti se hodnotila počtem virtuálních jahod a vzhledem k tomu, že se setkávaly veskrze s úspěchem, můj pseudonym Jahodový básník byl nasnadě. Rok poté proto spatřila světlo světa má první sbírka s názvem Jahodové verše.“
SLOVA
Slova jsou střípky v krasohledu,
metamorfózy rybích očí…
Mnohá jsou z ohně, jiná z ledu,
některá trpká, další z medu,
najdeš v nich lásku, kapku jedu.
V období štěstí, i když zle je,
slovo za slovem k cíli spěje.
Bůh dal jim moc čaroděje
a teď se lidem shora směje.
Lidstvo se modlí, ódy pěje…
Já pochopit to nedovedu.
A boží mlýny stále mlčí…
Ženy tajemné, ženy inspirující
Náměty poezie Jahodového basníka označuje sám autor jako témata, která přinášejí lidem radost. Ostatně Radost je i název jeho druhé básnické sbírky. Začtete-li se ale do veršů této sbírky pozorně, poměrně záhy objevíte mezi řádky autorův obdiv k ženám. Ještě čitelnější je inspirace lepší polovinou lidstva ve třetí sbírce Milování. „Sbírka obsahuje jemně eroticky laděné verše plné romantiky. Najdete v ní však i silnější erotické příběhy, které se někomu mohou zdát až perverzní,“ říká autor v předmluvě a sám nepokrytě přiznává, že ženy mu byly vždy tou nejlepší inspirací. „Dlužno podotknout, že moje manželka je autorkou nejen řady inspirujících zážitků, ale i ilustrací v mých knihách,“ směje se František Tylšar.
Nejen ve verších má své hájemství
Přestože básně tvoří největší podíl v tvorbě Františka Tylšara, stranou nezůstavají ani další literární formy. „Připravuji další dvě knihy, jednou z nich budou veršované pohádky pro děti i dospělé. Kromě toho píšu také pro časopis Veselsko a na příští rok připravuju společný projekt antologie tvorby autorů z našeho mikroregionu. Další oblastí mé literární činnosti je psaní písňových textů pro skupiny A proč ne a Duo VP,“ popisuje své literární portfolio. A když zrovna nepíše, věnuje se fotografování, hře na kytaru, četbě a zejména své rodině.
Jako autor rozvíjející svůj talent úzce spolupracuje s Jihočeským klubem Obce spisovatelů, který mu pomáhá s motivací i odborným růstem. „Rád bych poděkoval zejména spisovatelce a novinářce Hance Hosnedlové, ale i ostatním, kteří mě posouvají vpřed,“ říká vlakvedoucí, kterého můžete potkat v osobních vlacích na jihu Čech. Pokud chcete poznat Františka Tylšara jako Jahodového básníka, určitě navštivte jeho stránky http://profandu.webnode.cz Možná si jeho neobyčejné verše o obyčejných věcech zamilujete.
Další články této rubriky
Nechtěli, aby učil a věnoval se dráze, dnes dělá obojí
31.10.2024 - V mládí ho varovala matka učitelka před kariérou v pedagogice a otec strojvůdce před dráhou. A tak dnes Zdeněk Michl působí na dopravní fakultě pražského ČVUT, brigádně vyráží po Evropě jako průvodce nočních vlaků a dopravě… »
Chceme ze zubačky udělat ještě větší lákadlo
4.10.2024 - Česko má štěstí na řadu jedinečných tratí. Jedna z nich ale přece jen vybočuje. Jizerskohorská železnice je v úseku mezi Tanvaldem a Kořenovem jednou z posledních evropských normálněrozchodných ozubnicových drah. Unikátní… »
Na Pendolino jsem si nikdy nemyslel. O to raději ho řídím
29.8.2024 - Povídání s Ivem Valáškem vzniklo cestou mezi Prahou a Pardubicemi na palubě Pendolina. Kromě služby dráze ale svůj život zasvětil také službě vlasti. V Aktivních zálohách ozbrojených sil České republiky zatím plnil naštěstí… »