Fotbal u nás nevypadá jako v okresním přeboru

Víte, kdo je fotbalový delegát?

To je člověk, který hodnotí výkony rozhodčích a klasifikuje je pomocí speciálních známek. A právě touto činností, vlastně koníčkem, se zabývá Jaroslav Jirásek, který jinak pracuje jako komandující Českých drah. Kdysi pískal fotbalová utkání jako rozhodčí, pak toho ale musel ze zdravotních důvodů zanechat. Někdy si izahraje fotbal jen tak pro radost a občas se na přátelských utkáních – tam, kde výsledek sice může být pro někoho důležitý, ale nemá vliv na postup v žádném žebříčku – „vrátí“ do role rozhodčího.

U filmu se lidé chtějí hlavně bavit

Nabízí se srovnání s populárním seriálem Okresní přebor, ze kterého nedávno vznikl ifilm. „Ten film se moc nezakládá na realitě, dost se vněm přehrává, ale chápu, že jde ouměleckou licenci. Lidé se chtějí bavit a k tomu je ten film především určen,“ říká Jaroslav Jirásek. „Musím ale uznat, že třeba fotbaloví fanoušci a diváci jsou ve filmu vykresleni poměrně věrně. Samotná realita okresních přeborů je ale poněkud někde jinde. Tohle prostředí důvěrně znám, takže vím, o čem mluvím. Odpískal jsem a nakonec i odehrál stovky zápasů,“ komentuje film. Podle Jaroslava Jiráska by se fotbal na okresní a krajské úrovni měl více podporovat. „Ne všichni přece hrají první nebo druhou ligu, to je opravdu pro pár nejnadanějších lidí. Takoví obyčejní kluci dovedou leckdy zahrát perfektní technický fotbal, umějí dobré přihrávky, a co je nejdůležitější – za každé situace osobě na hřišti vědí. Myslím, že právě na fotbalu je to jeden z nejdůležitějších momentů, samozřejmě včetně perfektní týmové hry. Primadony dovedou fotbal s dobrou technikou dokonale pokazit, o tom jsem přesvědčen a znám to i z praxe.“

Vzorem mu jsou Jan Koler a Pavel Nedvěd

Když byl ještě Jaroslav Jirásek aktivním fotbalistou, hrál jako obránce. Jeho vzorem byl nizozemský Ronald Koeman. „Znašich hráčů jsem si oblíbil Jana Kolera, který nikdy nezapomněl, odkud pochází. I teď hraje okresní přebor za svou rodnou vesnici ve Smetanově Lhotě. Z dalších hráčů bych chtěl vyzdvihnout Pavla Nedvěda, který svou velkou pílí vyzrál ve hráče světové kvality a bylo mi ho velice líto, když si zbytečnou chybou nechal utéct finále Ligy mistrů,“ vyznává se komandující Jirásek. Co se týče rozhodčích, na prvním místě unich musí být nestrannost. „Správný rozhodčí musí znát pravidla fotbalu jako malou násobilku a být i velice dobře fyzicky vybaven. Je velký rozdíl, když se přestupky proti pravidlům posuzují z velké vzdálenosti nebo z bezprostřední blízkosti. Jestliže jste blízko dění hry a ještě umíte správně do píšťaly fouknout, máte u hráčů vždy vyhráno. Setkal jsem se i s ženami jako rozhodčími, ale na tato utkání se vždy dívám tak trochu jinak, protože ženy nejsou tak výbušné jako muži a hráči se knim chovají vždy s úctou. Myslím, že by ale většina žen nějaké vypjatější utkání nezvládla, i když existují výjimky jako například naše Dagmar Damková, která je velmi uznávanou rozhodčí i v zahraničí,“ říká.

Obsazení musí sedět na hřišti i ve vlaku

Když chodí Jaroslav Jirásek na fotbal ja­ko delegát, ovlivňuje přes hodnocení rozhodčích zpětně práci ostatních. Na pražském hlavním nádraží už jako komandující určuje činnosti svým kolegům naopak dopředu. „Naše práce, kterou vykonáváme ve dvanáctihodinových turnusech, spočívá především v obsazování vlakových posádek na určené vlaky, které musí přesně sedět a musí být bezchybné. Musíme umět plánovat nejen běžné turnusové služby, ale také náhrady za ně vpřípadě dovolených či nemocí. A mimo to předáváme například informace o přepravách imobilních cestujících tak, aby naše posádky přesně věděly, kdy akde bude nastupovat člověk na vozíku. Souhrnně řečeno – jde opečlivou kancelářskou práci upočítače, kde záleží hodně na detailech, podobně jako při fotbalové hře.“