Expert na železniční historii pomáhá s obnovou vozů

Asi jako většinu železničních fanoušků ho na začátku přitahovaly hlavně lokomotivy. Postupně se ale začal zajímat o vývoj železniční sítě a staveb nebo vozů. Kupodivu už od dětství měl rád drážní předpisy. Jeho maminka totiž pracovala na železnici jako úřednice v kanceláři. Když za ní někdy přišel do práce, dala mu některý z předpisů na čtení, aby se nějak zabavil. Důležitým mezníkem pro něj bylo i členství v pražském kroužku městské dopravy.

„Když jsem počátkem osmdesátých let začal s vlastní stavbou modelů železničních vozů, záhy jsem zjistil, že do té doby publikované texty, které na první pohled vypadaly precizně, neobsahují ani zdaleka takové podrobnosti, jaké jsem potřeboval. Proto jsem se v tu dobu upnul na vlastní bádání a shromažďoval a třídil všechny údaje o vozech, fotografoval různé vraky nebo vozy upravované pro pomocné účely,“ vzpomíná Ivo Mahel. Na podzim roku 1994 se stal redaktorem časopisu Železnice. „Už předtím jsem byl v redakční radě a v časopise publikoval. Postupně jsem pronikal do různých tajů polygrafie, technologie a možností ofsetového tisku. Jenže časopis na konci roku 1997 zanikl.“ 

Autor grafických nákresů

V porevoluční době se Ivo stal známý především jako autor precizních grafických nákresů tramvají, vlaků, autobusů či dopravních map. Říká, že jeho tatínek byl vysokoškolským učitelem deskriptivní geometrie, a tak doma často rýsoval při přípravě skript, tehdy samozřejmě klasicky tuší a na „pauzák“. Ivo tak měl možnost okoukat některé fígle, zejména jak na hotových výkresech odstraňovat drobné vady a napravovat chyby. Když v letech 1977 až 1978 dělal redaktora zpravodaje kroužku městské dopravy, uplatnil již několik svých výkresů a poté se na něj začali obracet kolegové, když potřebovali výkresy k nějakému svému dílu.

V devadesátých letech začal experimentovat s počítačovou grafikou nejprve na domácím počítači Atari. Když pak byl v roce 1998 postaven před úkol zpracovat do jedné knihy asi třicet výkresů pražských tramvajových vozidel během jednoho měsíce, zkusil první z nich zpracovat na počítači programem CorelDraw. Protože se tato cesta ukázala jako schůdná, od té doby „kreslí“ především na počítači. Jen doufá, že klasické postupy úplně nezapomněl, kdyby byla potřeba je ještě někdy použít. 

Jaký nátěr nebo nápis patří na vůz?

Asi před patnácti lety se na Ivo Mahela obrátili bývalí kolegové z Českých drah s prosbou o pomoc při návrhu nátěru a nápisů pro tehdy opravovanou soupravu vozů Bam, původně Calm. Mnoho podkladů tehdy ještě k dispozici neměl, ale výsledek jeho práce byl považován za uspokojivý, protože pak následovaly další požadavky k nátěrům mnoha různých vozů pro nostalgické vlaky a k nápisům na nich. Pracoval například na nápisech pro soupravu motorového vozu řady 820 s přípojnými vozy Balm a BFalm či prototypový motorový vůz 810.002 nebo patrovou jednotku Bp 930. Letos to byla například elektrická jednotka řady 451 v rámci příprav 50. výročí této řady.

„S ohledem na četné rekonstrukce, kterými vozidla během času prošla, se jen výjimečně upravují do původního stavu. Velkým problémem bývá, že dobových fotografií vozů z běžného provozu, na nichž by bylo zřetelné provedení malých nápisů třeba na podélníku, se vyskytuje jen velmi málo. Proto občas nezbývá než historii dotvořit, pochopitelně aspoň s využitím fotografií jiných vozů ze stejné doby či podle známých dobových zvyklostí. I když některé dílny pro nápisy používaly staré šablony, ačkoli platné normy už po řadu let předepisovaly provedení jiné,“ vysvětluje Ivo Mahel. Své bohaté zkušenosti uplatňuje při odborných konzultacích s pracovníky Depa historických vozidel ČD. A to, že nejsou malé, dokazuje ve svých knihách. Však se můžete sami přesvědčit.   

IVO MAHEL

Po ukončení studií na Strojní fakultě ČVUT pracoval necelých patnáct let u ČSD/ČD v různých technických funkcích; nejprve v Lokomotivním depu Praha střed a později na Správě Severozápadní dráhy. Od roku 1993 se pohyboval v soukromých firmách. Spolupracoval na několika desítkách publikací, je autorem řady článků v odborných časopisech, ale i grafických návrhů. Jako konzultant pomáhá v oblasti kolejových vozidel například i Českým drahám. Podílí se na přípravě výroby různých železničních modelů, zejména připravuje podklady k nátěrům a nápisům i pro několik špičkových světových výrobců. 

KNIŽNÍ DÍLO

Zmizelá Praha – železnice a železniční tratě. Publikace shromažďuje především fotografie dokumentující proměny železnic. Na prvním dílu, vydaném v roce 2009, spolupracoval, druhý díl z roku 2013 vydal již pod svým jménem, třetí díl by měl vyjít letos na podzim.

Salonní vozy Ringhoffer, kniha vydaná v roce 1999, jejímž spoluautorem byl Ludvík Losos, shromáždila dostupné informace o špičkových produktech smíchovské Ringhofferovy vagonky.

Kolejová vozidla pražské městské hromadné dopravy z roku 2005 jsou jakýmsi katalogem všech tramvají, vozidel metra i pozemních lanovek v Praze.

Tramvaje v České a Slovenské republice, kniha vydaná v roce 1995 v němčině a o tři roky později v češtině, nabízí souhrnný přehled o tramvajových provozech na území bývalého Československa.

Historie městské hromadné dopravy v Praze – kniha, která se dočkala už tří vydání (1995, 2000 a 2005), shromažďuje historické údaje o vývoji pražského městského dopravního systému.

Historická vozidla MHD ve sbírce Technického muzea v Brně – přehled exponátů s výkresy jednotlivých vozidel vydaný v roce 2009.