Železničář / Lidé a příběhy / Drážní symboly jako autorská licence i dobrý byznys
Drážní symboly jako autorská licence i dobrý byznys
12.8.2015 – autor: JAN DVOŘÁK
Fenomén železnice je inspirativní od jejího vzniku. A to nejen v rámci svého „ranku“. Asi nepřekvapí, že drážní motivy provázejí vše, co se jen mihlo kolem kolejí. Dotek železné dráhy vás však může zastihnout i v místech a na předmětech, kde byste jej opravdu nečekali. Například na prostíráních, talířích nebo přebalech gramofonových desek.
Na to, že je železnice v hojné míře zastoupená na poštovních známkách, jsme si zvykli, připadá nám to docela přirozené, což dokazují všechny státy světa na svých ceninách. I když se zde najdou technické rarity v jejich výrobním provedení. Další oblastí s hojnou železniční tematikou jsou odznaky, obzvláště ty sportovní, kdy se kluby jmenovaly většinou Lokomotiva. Jistě všichni fandové sportu a fotbalu zvlášť mají v živé paměti slovenský klub Lokomotiva Košice, který jako jediný figuroval dlouhou řadu let v československé první fotbalové lize. Kdeže těmto klubům je dnes konec? Slovo „lokomotiva“ téměř vymizelo z našich fotbalových trávníků po roce 1989, kdy došlo po listopadových dnech k politickým a ekonomickým změnám. Tradiční fotbalové názvy zanikly. Namátkou: Lokomotiva Trutnov, Lokomotiva Beroun, Lokomotiva Kladno, Lokomotiva Zdice, Lokomotiva Brno, Lokomotiva Plzeň, Lokomotiva Nymburk, Lokomotiva Bílina…
Muzikantská múza i symbol národní hrdosti
Železniční náměty se se ale objevily i na gramofonových deskách. Celkem pochopitelně zdobily obaly nosičů, na kterých byly zachyceny zvuky parních lokomotiv. Větší jinotaj poskytovaly skladby nějakého hudebního tělesa, které mělo v názvu cosi od dráhy. Nejznámější takovou kapelou byla rocková skupina Locomotiv GreaT (LGT), která vznikla v dubnu roku 1971 v Budapešti, přes třicet let byla stálicí na špici maďarské populární hudby a vysloužila si i uznání na evropské scéně.
Železniční námět se objevil i jako motiv celoročního tištěného periodika, byť se železnicí nijak oborově nesouviselo. V roce 1930 vyšlo u nás první číslo měsíčníku Naše republika, jehož obálka byla v prvním ročníku v každém vydání totožná (měnilo se pouze pořadové číslo). Mimo mapy naší republiky bylo na ní vykresleno vše, co hýbalo světem (rozhlasové vlny, těžký průmysl, loď, auto, traktor na poli). Železnice nesměla v žádném případě chybět, ta byla na titulu hned dvakrát: vlevo u hřbetu parní vlak na viaduktu a v pravém dolním rohu parní lokomotiva.
Odvěký byznys a vášeň šotoušů
Náměty vonící kolejemi se objevovaly i na dalších artefaktech, které s dráhou jako takovou neměly nic společného. Byly vyrobeny k jiným účelům než k používání drážními zaměstnanci v pracovním procesu. Vznikla řada propagačních předmětů, kde se železniční motivy objevily proto, aby podtrhly jejich zajímavost, například hrnečky či skleničky se železničními vozidly. Vrcholem dokonalosti je pak stolování na prostírání sestaveném z jízdenek, přičemž po zkonzumování polévky se na dně talíře objevila budova nádraží. Aby člověk zjistil, kolik je hodin, může otevřít „cibule“, na jejichž víčku je vyobrazena lokomotiva. Při oblékání si vzít kravatu s potiskem parních strojů. Jako „šláftrunk“ si dát panáka bylinného likéru z lahve, na jejíž etiketě je vlak jedoucí z tunelu. Před spaním si pustit z gramofonové desky hlasy parních lokomotiv a začíst se třeba do knížky Pohádky o mašinkách. Že je to už příliš? Takových lidí je stále dost a tvůrci toho využívají. K tomu, aby lidé měli rádi vlaky a dráhy, nemusí na železnici pracovat. A tak jen houšť, ať železniční motivy vznikají i tam, kde člověka mile překvapí.
Další články této rubriky
Nechtěli, aby učil a věnoval se dráze, dnes dělá obojí
31.10.2024 - V mládí ho varovala matka učitelka před kariérou v pedagogice a otec strojvůdce před dráhou. A tak dnes Zdeněk Michl působí na dopravní fakultě pražského ČVUT, brigádně vyráží po Evropě jako průvodce nočních vlaků a dopravě… »
Chceme ze zubačky udělat ještě větší lákadlo
4.10.2024 - Česko má štěstí na řadu jedinečných tratí. Jedna z nich ale přece jen vybočuje. Jizerskohorská železnice je v úseku mezi Tanvaldem a Kořenovem jednou z posledních evropských normálněrozchodných ozubnicových drah. Unikátní… »
Na Pendolino jsem si nikdy nemyslel. O to raději ho řídím
29.8.2024 - Povídání s Ivem Valáškem vzniklo cestou mezi Prahou a Pardubicemi na palubě Pendolina. Kromě služby dráze ale svůj život zasvětil také službě vlasti. V Aktivních zálohách ozbrojených sil České republiky zatím plnil naštěstí… »