Dopravu má v krvi, střídá vlaky a autobusy

Jak se stane ze železničáře autobusák? Jednoduše. Koupí si autobus. Řeč je o vlakvedoucím Českých drah Ladislavu Drobném, který se v posledních čtyřech letech několikrát rozhodl investovat a pořídil trojici retro autobusů. Tomuto chomutovskému rodákovi učarovaly autobusy i vlaky už v mládí. Tatínek, automobilový veteránista, řidič a opravář autobusů v chomutovském dopravním podniku, často brával svého malého syna do garáží. Ten tu mohl obdivovat řadu dnes už historických skvostů, sám si však myslel spíše na stanoviště strojvedoucího. Záliby se nakonec propojily a z Ladislava se řízením osudu stal nejen vlakvedoucí, ale i sběratel a šofér autobusů. K tomu si ještě dodělal profesní řidičák na autobus.
„Otec se věnuje autoveteránům a před několika lety si koupil Škodu 100. Dopřál jí generálku, takže auto je jako z fabriky. Já jsem také chtěl veterána,“ začal vyprávět svůj životní příběh pan Drobný. To byl rok 2017. „Od malička jsem měl k autobusům vztah, a tak jsem začal shánět Karosu B732. Dostal jsem tip na českobudějovickou firmu specializující se na opravy autobusů. Řada z nich stála venku, v původním stavu. Další dva už ale za sebou měly střední opravu, tedy včetně nové plechařiny a nátěrů. Jeden byl zcela hotový, druhý stál na hale a neměl jen okna a dveře,“ zavzpomínal.

Partyzánský převoz napříč zemí
Pan Drobný senior si oba stroje prohlédl a na jeden z nich ukázal se slovy: „Když seš tak blbej a chceš si koupit autobus, tak tenhle by šel. Vypadá pěkně.“ Junior si tedy vozidlo pořídil za několik desítek tisíc korun. Jenže jak jej dostat z jihu až na sever Čech? Po vlastní ose. „Neměli jsme namontovaná okna ani dveře. Všechno bylo jen naskládané uvnitř. Nešel nastartovat, řešili jsme jeden problém za druhým. Dokonce jsme po cestě zabloudili,“ zasmál se pan Drobný. Na otázku, co na jedoucí karoserii autokaru bez oken a dveří říkali policisté, odpověděl lakonicky. „Pohoda. Jeli jsme v noci.“ Karose z roku 1992, původem z plzeňského dopravního podniku a odstavené v roce 2013, dopřál patřičnou péči. Ruku k dílu přidali kamarádi i již několikrát zmiňovaný táta.
Jenže jeden autobus nestačil. Krátce poté, co si Ladislav Drobný pořídil červeno-bílou Karosu, začal se pídit po dalším kousku. Do oka mu padl maďarský kloubový Ikarus 280.70E z roku 1997, původem z polské Varšavy. Odstaven však byl v areálu vojenského muzea ve Vyškově. „Opět jsme ho po vlastní ose převezli do Chomutova, přestříkali do klasické čabajkové tmavě červené a začali s ním jezdit.“ Sám majitel ale přiznává, že už musel opravit střechu a stropy vozu. Ještě se prý musí podívat na bočnice anebo vyvařit boky.

Doubledecker? Drahá frajeřina
Dva autobusy stačí, řekl si Ladislav. Jenže jednoho dne navštívil kamaráda v Praze, kterému na dvoře stál vyřazený Renault Citybus 12m. Původně byl ve službách Dopravního podniku hl. m. Prahy, kde jezdil pod evidenčním číslem 3256. „Říkám mu, že tu má pěkný autobus. Že by se mi líbil. Dělal jsem si legraci. Jenže červík zahlodal, napsal jsem mu, nabídl určitou sumu, kamarád souhlasil a druhý den vyrazil. Nikomu jsem nic neřekl a přivezl třetí autobus, tentokrát z roku 2000. Jde o první, nízkopodlažní autobus, který dělal Renault ve spolupráci s Karosou,“ povyprávěl pan Drobný s tím, že každý jeho autobus má najeto hodně přes milion kilometrů. „Je to důkaz toho, že všechny měly ve svých působištích skvělý servis.“ Jak už to bývá, láska nezná mezí a pan Drobný už přemýšlí nad koupí dalšího veterána. Objevil se však jeden háček. Nemá jej kam zaparkovat. Kromě toho sám uznává, že péče o tři plechové kamarády není zrovna nejlevnější záležitost. Pravda, autobusy si dokážou samy na sebe vydělat, ale na uživení to není. Všechny vydělané peníze jim poctivě vrací. „Mám sen. Chtěl bych berlínský doubledecker značky MAN Lions City DD z roku 2005. Bohužel stojí nereálných 800 000 korun. Ale byla to obrovská frajeřina,“ zasnil se.

Ještě vyjede
Se třemi autobusy už se však dá udělat hodně parády. „Mám z nich radost a sám ji rád rozdávám.  Objednávají si nás mnohé spolky, jsme oblíbení,“ prohlásil se vší hrdostí mladý muž. Ve vlacích Českých drah ho můžete potkat už od roku 2012, kdy začal ještě jako student jezdit na pozici vlakvedoucího a zároveň si užíval stipendijního programu ČD ČéDés. A že chtěl být strojvedoucím? Nedařilo se mu při zkouškách u Drážního úřadu.
Poslední vyjížďku s logem spolku Retrobusy Chomutov v uplynulém roce Ladislav Drobný uskutečnil těsně před Vánoci, konkrétně 23. prosince z chomutovského náměstí 1. máje. Po městě s Ikarusem a skauty rozvážel betlémské světlo.