Díky Železničáři vyhrál soutěž na nové logo

Výtvarné nadání měl malý Víťa od dětství. V různých žákovských, výtvarně zaměřených soutěžích vždy vyhrával. Absolvoval Lidovou školu umění a v patnácti letech přijímačky na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. „Ty jsem udělal, ale stejně mě nevzali. Bylo tam hodně zájemců, takže přijati byli hlavně pražští uchazeči. Pocházím z Výškovic u Bílovce, a tak jsem nepřijetí v pubertálním věku nesl dost těžce,“ vysvětluje s odstupem času. Druhou přihlášku na jinou školu připravenu neměl. „A tak jsem vzal nůž a brožurku s názvem Střední školy a učiliště v ČSSR a bez většího přemýšlení ho zabodl do stránek a tam, kde se otevřela stálo Střední průmyslová škola železniční v České Třebové. V září 1966 jsem nastoupil na denní studium, které ze mě mělo udělat ajznboňáka,“ vzpomíná.

Začínal jako výpravčí-elév

Co následovalo? Po absolvování školy, maturitě a teoretických pracovních zkouškách nastoupil jako výpravčí-elév do tehdejší stanice Hladké Životice a začal řídit železniční dopravu. „Musel jsem mimo jiné dělat výzdoby k politickým a společenským výročím. To zaujalo kontrolory z tehdejšího ostravského Provozního oddílu, kteří se zajímali, kdo že to vytváří tuhle velkoplošnou výzdobu v tak malé stanici. A tak přišla nabídka, abych šel pracovat do kultury cestování,“ vypráví. „Takže jsem opustil ‚červenou čepici‘ a nastoupil do funkce referenta, který měl v kultuře cestování pozvednout úroveň dosavadního vzhledu stanic. Pravda, šel jsem s platem dolů, chyběly příplatky za neděle, svátky a noční služby, takže jsem o víkendech sloužil dál jako výpravčí, abych si přivydělal,“ vysvětluje začátky u modré armády Vít Stanovský.

Po večerním studiu se stal oficiálním výtvarníkem

Tehdejší personální oddělení ale na mladého železničního grafika „tlačilo“, aby vystudoval odbornou profesi výtvarníka, tedy aby měl takzvaný „papír“ k tomu, co dělá. Nastoupil proto na večerní školu v oboru propagační výtvarnictví, jako nejlepší student ji zdárně ukončil v roce 1981 a stal se z něho oficiální výtvarník ve službách ČSD. „Mým denním chlebem byla drobná akcidenční grafika. Výtvarné návrhy, které kdysi vznikaly tužkou, perem, rýsovadlem a štětcem, byly vždy originálem, který poutal pozornost právě tou svou jedinečností,“ říká.

Také další zpracování pro tisk bylo zdlouhavé, nezbytností byla úzká spolupráce s tiskaři a ctít se musely i jejich požadavky na předtiskovou přípravu. „Tehdejší a dnešní možnosti – to je neporovnatelné. Dnes je možné v grafickém programu v počítači tvořit ledasco. Ale každý, kdo má počítač, není hned grafikem. Nadání něco nakreslit či namalovat nenahradí žádný stroj,“ vysvětluje svůj názor na grafickou práci renomovaný umělec.

V minulosti stál i u zrodu magazínu ČD pro vás

Po rozpadu Československa, a tedy i bývalých ČSD, v roce 1993 vyslovila tehdejší šéfredaktorka Železničáře Irena Pospíšilová záměr vytvořit časopis pro veřejnost, který ukrátí cestujícím chvíle při cestování vlakem. „Můj příspěvek byl v tom, že by se časopis měl jmenovat vstřícně, a proto jsem navrhl název ČD pro vás. Hned jsem také vytvořil logo a vzniklo pokusné první číslo. To jsem jako zkušební prototyp ‚splácal‘ takříkajíc na koleně,“ popisuje Stanovský. Postupně připravil všechna čísla v letech 1993 až 1996. „Časopis žije dodnes a to je hlavní. Těší mě, že jsem byl u jeho zrodu, a mohu říci, že je to tak trochu mé dítě, které má dnes už dospělý věk 22 let,“ vyznává se ze své lásky Vít Stanovský.

A jak to bylo s logem pro Pražskou integrovanou dopravu? Nebýt Železničáře, ani se o tom nedozvěděl. „Když jsem tehdy otevřel týden staré číslo bývalého týdeníku, všiml jsem si upoutávky na veřejnou soutěž na logotyp PID. Pouhé dva dny před koncem termínu jsem začal vymýšlet návrhy, jimž jsem věnoval večer a celou noc. Nad ránem jsem tři z nich dal do obálky a spěchal na poštu. Byl nejvyšší čas, termín končil a obálka musela včas doputovat do cíle.“ To se podařilo a pak, po několika dnech, zazvonil mobil. „Volali mi, že jsem vyhrál. Další radostí byla možnost o čtyři roky později vytvořit z onoho loga návrh na potisk vlaku CityElefant k 20. výročí společnosti ROPID,“ dodává grafik. 

Členem FISAIC desátým rokem

Ve sdružení FISAIC je Vít Stanovský asi deset let. Zpočátku byl členem skupiny Filatelie, kde dosud působí nikoli jako pravý filatelista, ale jako grafik podílející se na tvorbě poštovních razítek, návrhů potisků, obálek či korespondenčních lístků. Působí i ve skupině Foto a účastní se odborných workshopů. Fotografie měl na souborných výstavách skupiny ve Svitavách, Pardubicích, Plasích a Praze. „Dráhu miluji. Takže pokud fotím něco denně a hodně, tak je to železnice ve všech podobách. Pokud bych se znovu narodil, tak bych chtěl být zase výpravčím a k tomu mít v ruce tužku, pero a štětec,“ dodává na závěr.               

VÍT STANOVSKÝ

Po absolvování SPŠŽ v České Třebové odešel v roce 1970 k někdejším ČSD pracovat jako výpravčí. Od roku 1973 se jeho hlavní činností stalo místo kulturního referenta na oddělení osobní přepravy na Provozním oddílu ČSD Ostrava. V roce 1981 se po studiu večerní střední školy v oboru propagačního výtvarnictví stává oficiálně grafikem PO Ostrava až do roku 1991. V tomto roce přestoupil do stejné funkce na tehdejší Správu Střední dráhy v Olomouci, kde byl po několikerých změnách nakonec zařazen jako výtvarník v tiskárně ČD, odkud odešel do důchodu v prosinci 2010. Je členem sdružení FISAIC.