Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Historie / Rekord v parní trakci patří britské Divoké kachně

Rekord v parní trakci patří britské Divoké kachně

31.7.2013 – autor: MIROSLAV PETR

Snad všechny světové znalostní encyklopedie obsahují informaci o nejvyšší rychlosti 126 mil za hodinu, kterou dosáhla v roce 1938 v Anglii parní lokomotiva Mallard neboli Divoká kachna. Letos si připomínáme 75. výročí, kdy tento stroj vytvořil světový rychlostní rekord parní trakce. Jenže mnohé obdobné lokomotivy z doby dřívější i pozdější dokázaly jet ještě rychleji.

Autor: Gavin Cameron

Autor úvodní fotografie: Gavin Cameron


Britové byli vždycky dobří v obchodě i v marketingu. Proto se jim na konci třicátých let povedlo i zpopularizovat parní lokomotivu Mallard tím, že ji „prodali“ veřejnosti jako nejrychlejší na světě. Oficiální jízda se konala 3. července 1938. Sedmivozový vlak doprovázela i letadla, aby rekord ze vzduchu dokumentovala. 

Spor o hodnotu rekordu

Nejvyšší rychlost byla dosažena mezi traťovými body Little Bytham a Essendine na trati z Londýna do Yorku. Rekord ustavili na mírném spádu, v Anglii vyjádřeném poměrem 1 : 200. V našich zemích to udáváme jako klesání 5 promile. Krátkodobě, snad na pouhých pět sekund, vlak dosáhl rychlosti 125,88 mil v hodině, což znamená v přepočtu 202,58 km/h. Běžně se ale uvádí údaj 126 mil za hodinu, což je patrné z odlévané pamětní tabulky na boku válcového kotle na lokomotivě.

Pod dohledem inspektora Sida Jenkinse na stroji tenkrát sloužili strojvedoucí Joe Duddington a topič Thomas Bray. V měřicím dynamometrickém voze sledoval přístroje také konstruktér sir Gresley. Údajně se přel se spolupracovníky, že rychlost 126 mil za hodinu sice atakovali, ale nedosáhli jí. V oficiálním publikovaném grafickém záznamu z jízdy je uvedena dosažená rychlost „jen“ 125 mil za hodinu. Gresley chystal další kolo zkoušek, které se ale kvůli zhoršující politické situaci už nikdy neuskutečnilo.

Při popisovaném pokusu došlo k technické závadě – k natavení vlitku ložiska prostřední ojnice na lokomotivě. Proto příjezd do Londýna nakonec moc slavný nebyl. Zpáteční zkušební vlak do Londýna totiž přivezla náhradní lokomotiva a čekající novináři si toho zřejmě ani nevšimli. 

Americké lokomotivy byly rychlejší

Britská akce s Divokou kachnou, jak se vozidlu přezdívalo, byla především dobře promyšleným obchodním tahem ve směru k široké veřejnosti. Už předtím (i v letech následujících) totiž dokázaly jezdit parní lokomotivy rychlostí ještě vyšší. Jenže při takových jízdách, konaných na území USA, nebyl poblíž úřední komisař, který by rekord zaznamenal. Parní lokomotivy na druhé straně Atlantiku přitom dosahovaly rychlosti 205 až 227 km/h (možná i více). Bylo to ale v běžném provozu, zejména když strojvedoucí potřebovali zkrátit zpoždění. I když u toho často riskovali a porušovali bezpečnostní předpisy. V jiných případech šlo o součást náročných neveřejných zkoušek. Ale nemůžeme se na Brity zlobit – vždyť lokomotiva Mallard opravdu přispěla k popularizaci železnice ve světovém měřítku a svým způsobem pomohla technickému pokroku. 

Stále vzbuzuje zasloužený obdiv

Divoká kachna soukromé společnosti LNER patřila mezi 35 špičkových sériových strojů řady A4 pro dopravu rychlíků. Tyto stroje vycházely ze starší řady A1, kterou roku 1922 navrhl konstruktér sir Nigel Gresley (1876–1941), jenž je také tvůrcem lokomotivy Mallard. Starší stroje technicky odpovídaly přibližně našim lokomotivám řady 387.0, známým Mikádům, měly jen robustnější stavbu. Novější proudnicově oplášťované a také tříválcové lokomotivy A4 byly ještě o něco těžší. Gresley se údajně vysokorychlostní železniční dopravou inspiroval na své služební cestě po Německu v roce 1933. Tam zrovna zkoušeli lehké motorové vlaky Létající Hamburčan. V Británii očekávali mnohem vyšší frekvence cestujících, proto již od počátku projektovali vlaky vedené lokomotivami.

Slavná Mallard sloužila do 25. dubna 1963, kdy byla po ujetí asi 2,276 milionu kilometrů vyřazena. Poslední lokomotivy A4 dojezdily na tratích ve Skotsku v roce 1966. Stroj Mallard byl už v době zrušení na seznamu kulturních památek. Nejdříve se stal exponátem londýnského dopravního muzea Clapham, kam byl v únoru 1964 po opravě předán. Od dubna 1975 je v expozici Národního železničního muzea v Yorku, kde patří k nejobdivovanějším exponátům.              


Průměrné hodnocení (6 hlasů): 4.5

Další články této rubriky

Pozoruhodný kolejový systém na Mostecku a LitvínovskuPozoruhodný kolejový systém na Mostecku a Litvínovsku

20.12.2019 - Starobylé královské město Most prošlo za dobu svého vývoje velkými změnami hlavně v 19. století, kdy se začala rozvíjet těžba hnědého uhlí. Na přelomu posledních dvou dekád předminulého století putovalo obyvatelstvo v silně… »

Vzpomínka na Malé bejčkyVzpomínka na Malé bejčky

6.12.2019 - Čas mocně oponou trhnul a dnes už zbývá jen málo pamětníků, kteří si vzpomenou na kdysi důležité lokomotivy našich lokálek, řadu 422.0 zvanou Malý bejček či Stosedmdesátosmička. Československé státní dráhy zdědily po svém… »

Nejsevernější železnice se dočkala svobody před 75 letyNejsevernější železnice se dočkala svobody před 75 lety

22.11.2019 - Za druhé světové války bylo druhým nejčastěji bombardovaným místem na světě, hned po Maltě. Spojenci na něj uskutečnili dohromady 320 náletů. Od německých okupantů jej sovětská Rudá armáda osvobodila přesně před 75 lety –… »

 

Všechny články rubriky Historie

 

Tipy redakce

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika