Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Historie / Před 30 roky se vrátily vlaky do příhraničí

Před 30 roky se vrátily vlaky do příhraničí

4.8.2021 – autor: JOSEF HOLEK Foto: ARCHIVY EMILA KINTZLA A ALOISE JANDURY

Na začátku června uplynulo třicet let od znovuotevření železničního hraničního přechodu mezi Železnou Rudou a bavorským Bayerisch Eisensteinem. Kulaté výročí si připomněli občané z obou stran hranice, regionální politici i železničáři. Jak to ale na hranici vypadalo před rokem 1991 a jak se po listopadu na Železnorudsku obnovení železničního spojení oslavovalo?

Před 30 roky se vrátily vlaky do příhraničí

Na začátek června roku 1991 vzpomínají Železnorudští jako na přelomové období. Ještě neodezněla euforie po pádu komunistického režimu a na nádraží v Alžbětíně, pohraniční části šumavského městečka, se slavil pád zdí ve výpravní budově a opětovné zahájení provozu v příhraničí. Psal se 2. červen 1991. „Tehdy to byla velká událost, na kterou přišly tisíce lidí z Bavorska i Čech a znovu navazovaly přátelství. Obnovovaly se dobré vztahy, které tu panovaly před druhou světovou válkou. Pocity radosti a svo body byly nepopsatelné,“ zavzpomínal už kdysi pro časopis Železničář šumavský patriot a historik Emil Kintzl.

Velkolepé sblížení

Podle odhadů obklopovalo výpravní budovu zhruba dvacet tisíc lidí a na okolních volných prostranstvích přistávaly vrtulníky vládních delegací obou států. Za českou stranu byli přítomni někdejší premiér Petr Pithart s ministrem dopravy Jiřím Nezvalem, Německo zastupovali kancléř Helmut Kohl a ministr hospodářství a dopravy Bavorska August R. Lang. Přijet prý tehdy měl i prezident Václav Havel. Československé státní dráhy (ČSD) a Deutsche Bahn vyslaly Vladimíra Sosnu, oblastního ředitele ČSD Plzeň a prezidenta DB Norimberk Horsta Weigelta. Na hranice oba dopravci vypravili speciální vlaky a po pozdravech státníků i regionálních politiků následovalo symbolické otevření návěstidlem a vystoupení tanečního souboru Šumava z Klatov. Poté delegace odjely do Železné Rudy, kde je slavnostně uvítal první porevoluční starosta Alois Jandura. Jen pro srovnání, letošní oslava třicetiletého výročí tak okázalá nebyla. Sešlo se jen několik regionálních politiků a zástupců Českých drah. Spíše komorní událost byla totiž poznamenána pandemií koronaviru a nutnými opatřeními.

Zmíněná železná opona už není v místě patrná, hraniční prvky ale zřetelné jsou. Část německého prvního nástupiště protíná bílá čára, na sever od výpravní budovy jsou v řadě vysázené hraniční patníky a budova je hranicí rozdělená napůl. „Nevím o žádném podobném nádraží, kde státní hranice prochází objektem. Hraniční kámen je umístěn uprostřed budovy, levé křídlo je v Německu a pravé v České republice,“ poukázal na unikátní jev Vladimír Kostelný, plzeňský obchodní ředitel ČD. Zajímavost ale byla běžnému lidu za vlády jedné strany zcela zapovězena. Zátarasy na hranicích nejen se Západem zde začaly vyrůstat po únorovém puči v roce 1948.

Šumava nalezena turisty

Mnoho let uplynulo od dob, kdy přes Bayerisch Eisenstein a Alžbětín jezdívaly osobní vlaky. Za první světové války se tudy například z Haliče vraceli i zranění vojáci. Největší boom příhraniční oblast zaznamenala ve 30. letech. To cestování vlakem zažilo rozkvět spolu s rozvojem turistiky. Vždyť Šumava byla a dnes opět je turisty vyhledávaným regionem. Za druhé světové války pak existovalo přímé spojení Plattlingu a Nýrska. Na konci války byl český úsek trati jen velmi málo poškozen, takže už 2. června mohl být z Nýrska do Železné Rudy vypraven první vlak. A protože německý úsek byl naopak nesjízdný, stala se Ruda překladištěm pro zásilky z a do Švýcarska. Po našem území je dopravovaly vlaky, po německém pak automobily.

Hranice jako taková však byla ohraničená dřevěnými překážkami, a to na příkaz americké armády. V tomto období také přeshraniční osobní doprava na dlouhá desetiletí končí. Jen těsně po únoru 1948 bylo ještě možné, přes Alžbětín, přejít za „kopečky“. Nádraží padlo do uzavřené zóny, později začleněné do pohraničního pásma. Tím ztratila část společného nádraží význam pro osobní dopravu.

Do roku 1953 pak železničáři přechod využívali pro vzájemnou předávku prázdných vozů a 3. září byl přechod uzavřen definitivně. I na tuto dobu vzpomínal pan Kintzl. „Pak rudí koleje vytrhali, postavili plot s obrovskými zátarasy a vše nechali zarůst náletovými dřevinami. A zatímco na bavorské straně jezdily osobní vlaky těsně k čáře, naše končily na zastávce Železná Ruda-město,“ připomněl. Jedinou československou „ozdobou“ tak prý zůstala rudá hvězda na štítě zpustlé staniční budovy a nádraží se na desítky let stalo symbolem rozdělené Evropy. Budova zchátrala a okolí zpustlo a pohltila ho zeleň.

Pod dozorem „péesáků“

Do pohraničního pásma vlaky zajížděly, ale jen ty nákladní. Obsluhovaly zdejší pilu. „Na čáře byla betonová zeď a za ní, směrem do Československa, rostly břízy. Na první kolej k peronu jezdil jen manipulační vlak a poté se sunul zpět na pilu. Dodnes jsou koleje zachované,“ připomněl Vladimír Kostelný. „Železná opona vedla přes nedalekou louku a do Německa příslušníci Pohraniční stráže shlíželi ze strážných věží,“ doplnil Alois Jandura, bývalý železnorudský starosta a pamětník. Na pile pracovali prověření dělníci se speciálními propustkami a veškerý pohyb kontrolovala československá Pohraniční stráž (PS).

„Na začátku Alžbětína byla závora, na hranici druhá. Sem se nikdo normální nedostal, celé to bylo zadrátované. Lesáci vlaky naložili, mašina se otočila a jelo se zpět,“ popsal Kintzl tehdejší poměry.

Přes první nástupiště a vlastně i uvnitř budovy stála na „čáře“ zeď. I nákladní vlaky musely vždy zastavit u zátarasů a výkolejky pod Debrníkem a vyčkat svolení PS k průjezdu.

Úspory zastaví i vlak

Osobní vlaky z Plzně a Klatov končily ve stanici Železná Ruda město. Když cestující vystoupili, následovalo sunutí celé soupravy zpět na Špičák, kde ji lokomotiva objela a železničáři soupravu sunuli zpět do Rudy. Teprve pak vlak odjel zpět na Klatovy. Absurditu železničního cestování v československém příhraničí při letošní vzpomínkové akci dokonale popsal pan Jandura. „Bylo to tak, že těsně k hranici vlaky z Německa přijížděly bez problémů, a cestující mířící do Bayerisch Eisensteinu normálně a v klidu vystoupili. Češi dál než do Železné Rudy nesměli.“

A připomněl, že do každého vlaku mířícího z Nýrska nebo Klatov na Železnorudsko nastupovali i hlídkující příslušníci PS nebo Státní bezpečnosti (StB). Třeba pro případ, že někdo z cestujících měl „zaječí úmysly“.

Po revoluci začaly oba státy připravovat obnovu spojení. Na mezinárodní úrovni se o obnově železnice  sice mluvilo už od roku 1985, výsledky však byly mlhavé.

Jednání se posunula až po listopadu 1989. Jistě tomu pomohla i jedna spontánní akce – lidský řetěz Železné Rudy do Bayerisch Eisensteinu. Právě tehdy ministři zahraničí obou zemí přislíbili přezkoumání možnosti obnovení spojení obou sídel. V rekordně krátké době se skutečně podařilo vyjednat všechna povolení a stavební práce mohly začít.

„Zprovozňovalo se ve velké euforii. Přeshraniční vlaky ale nejsou v současné době zavedené. Cestující z našeho území musí přestoupit na osobní vlaky do Plattlingu. ČD provozují rychlíky z Prahy a Plzně, z Klatov je ještě doplňují osobní vlaky a sezonní spěšný vlak, dříve označovaný jako Sněhulák. V letní a zimní sezoně jsou vlaky obsazené nejvíce, protože se nacházíme v atraktivní rekreační oblasti Plzeňského kraje. Velikou výhodou je, že sjezdovky se nachází v blízkosti stanice Špičák a zastávek Železná Ruda-město a Železná Ruda-centrum. Na lyžích se dostanete prakticky až k vlaku. Z Alžbětína je možné ještě autobusem vyrazit na nedaleký Gross Arber,“ připomněl Kostelný. Provoz se tedy za třicet let prakticky nezměnil. Jen mezi lety 2006 a 2012 zajížděly německé motorové vozy z Plattlingu až do stanice Špičák. Nezbytné hledání finančních úspor ale provoz ukončily. Nadále jsou v tomto úseku uznávány cestujícím z Německé strany jízdenky BWT a GUTI.


Průměrné hodnocení (4 hlasů): 5

Další články této rubriky

Z Plzně do Furth im Waldu se jezdí už 160 letZ Plzně do Furth im Waldu se jezdí už 160 let

7.12.2021 - Dnes už tuto trať bereme jako samozřejmost a nad spojením někdejšího královského města Plzeň s bavorským pomezím se pozastaví jen málokdo. Přesto její vznik nebyl vůbec jednoduchý. Od chvíle, kdy byla Plzeň spojena se světem… »

Velký bejček se stal zachráncem lokálekVelký bejček se stal zachráncem lokálek

2.9.2021 - Lokálky v Československu v dávné minulosti obsluhovaly zastaralé a nevýkonné parní lokomotivy, které vozily smíšené vlaky velmi malou rychlostí. Problémem bylo také dědictví mnoha různých typů strojů, které byly vyrobeny vždy… »

Německým šestikolákům právě začíná zvonit umíráčekNěmeckým šestikolákům právě začíná zvonit umíráček

3.6.2021 - V Německu zůstávají v provozu poslední šestinápravové elektrické lokomotivy. V současnosti je turnusově nasazena už jen desítka lokomotiv řady 151, především v čele těžkých rudných a uhelných vlaků do Beddingenu u Branschweigu… »

 

Všechny články rubriky Historie

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika