Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Historie / Osvobození Osvětimi: železnice místem utrpení

Osvobození Osvětimi: železnice místem utrpení

28.1.2015 – autor: MARTIN NAVRÁTIL

Je to místo, kde se odehrála jedna z největších tragédií v novodobé historii. Koncentrační tábor v polské Osvětimi zůstává i bezmála sedmdesát let po skončení druhé světové války varovným mementem. Ve zdejším komplexu nacisté bez milosti během tří let zlikvidovali přes 1,5 milionu lidí, převážně Židů. Dramatické však nebyly jen osudy nešťastníků, kteří v něm trpěli, ale i jeho osvobození v lednu roku 1945.

Osvobození Osvětimi: železnice místem utrpení

O zvěrstvech, jež se v letech 1942 až 1945 odehrávala za přísně střeženými branami komplexu vyhlazovacích táborů v Osvětimi, se popsaly stohy papíru a odvysílaly tisícovky nejrůznějších dokumentů a filmů. Přesto je nutné si tuto tragédii neustále připomínat. Letos je k tomu o důvod více – přesně před sedmdesáti lety, 27. ledna 1945, vojáci prvního ukrajinského frontu koncentrák osvobodili. Předcházely tomu však nelítostné zabíjení a hrůzné transporty vězňů.

Vlaky smrti stěhovaly vězně na západ

Právě železnice se stala dějištěm mnoha smutných událostí, které převoz nešťastníků provázely. „V únoru jsem sledoval v České Třebové zastávku transportu z Osvětimi. Tvořilo ho asi padesát otevřených uhláků, kde bylo namačkaných sedmdesát až osmdesát většinou stojících a nedostatečně oblečených vězňů. To vše při zhruba dvanáctistupňovém mrazu. Lidé byli hladoví a žízniví, takže i přes zákaz esesáků vystupovali nenápadně z vozů, aby je hlídkující vojáci nespatřili, a lízali sníh na zemi. Spatřil-li některý z příslušníků SS vězně mimo vagon, skočil na něj, dal mu facku takovou silou, že upadl, a když se vězeň pokoušel vstát, pažbou pušky jej opět srazil k zemi. Utýraného vězně hodili na brzdařskou budku u jednoho vagonu,“ vzpomíná dnes na utrpení lidí jeden z pamětníků, strojvůdce Jaroslav Řepa.

„Nešťastníky později cestou z České Třebové vyhazovali za jízdy podél tratě. Jel jsem služebně dalším vlakem za tímto transportem do Kolína a napočítal jsem asi 150 mrtvých. Jen v Moravanech jich bylo sedmadvacet. Dostal jsem rozkaz k jízdě znějící: ‚Na trati se nacházejí mrtví a živí vězňové, jeďte opatrně. Žádného z nich nesmíte přejet a při odstranění z tratě nesmíte nikoho z těchto vzít na stroj nebo do vlaku.‘ Dlouhou dobu se mi stále zjevoval obraz tohoto nelidského zacházení,“ vypověděl strojvůdce v říjnu 1945 na výzvu ministerstva dopravy poskytnout zaměstnancům svědectví o transportech v lednu až dubnu 1945 směřujících přes protektorát na jihozápad. Je to přitom jedno z těch méně emotivních písemných svědectví. Většinu těch ostatních, které byly v opisech uloženy v archivu, plných sadismu, hladu a zimy, hrůzy a smrti, ale také nezájmu, papír jen těžko unese.

Děsivá svědectví železničářů

A na druhou stranu už několikátý měsíc média přinášejí zprávy o neustálém handrkování o tom, který politik nepřijede na vzpomínkovou akci k osvobození vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka, aby si náhodou nemusel podat ruku s jiným. Jak známo, v lednu 1945 kvůli postupu Rudé armády nařídilo velení SS evakuaci osvětimských táborů. Část vězňů byla přinucena k pochodům smrti a část odvezena vlaky přímo z uzlu Auschwitz, bližších i vzdálených stanic (Gleiwitz).

Svědectví železničářů všech profesí pocházejí z nejrůznějších stranic, především z Plzeňska a Domažlicka, kde byly některé transporty rozpouštěny a vězni nuceni k pěším pochodům do tábora ve Flossenbürgu, nebo později na­opak zadrženy. Tyto tábory se totiž dostaly už do rukou Američanů a Němci chtěli vězně poslat zpátky na sever. Ředitelství drah Praha vypočítalo, že v době mrazů od ledna do března 1945 jejich obvodem projelo 14 transportů s „evakuovanými“ vězni a nejméně jeden z nich, P Wn 2090 Amstetten – Mauthausen, 25. ledna za nejhorších mrazů převážel asi 4 000 vězňů v 53 uhlácích. Všichni v té době prchali před frontou, a tak už prostě došly uzavřené vozy.

Lidé mrzli na otevřených vozech

Husí kůži dodnes nahání popis transportů v Kolíně, kde za asi desetistupňových mrazů 24. ledna kvůli technickým problémům či výměně lokomotivy nebo čety stál sedmatřicetivozový vlak 6226 na koleji 7/9 (u peronů) a 90858 Osvětim – Výmar na 44. koleji (u drožďárny). Po jejich odjezdu našli šest mrtvol, které město nechalo pohřbít. Všude byl přísný zákaz se k vlakům přibližovat nebo dokonce vězňům házet jídlo. Přesto se místní snažili převáženým většinou pomoci. Několika šťastlivcům, kteří utekli, pomohli přežít do konce války. V Kolíně se z úkrytu kdesi na budově lihovaru nebo cukrovaru někomu podařilo natočit krátký film o průjezdu jednoho takového vlaku s vězni zmrzlými na otevřených vozech. Záběry později posloužily v Norimberku jako jeden z důkazů při obžalobě nacistických špiček. Tratě lemují nenápadné pomníčky na počest těch, kteří cesty hrůzy nepřežili a jejichž jména v mnoha případech ani nejsou známa.

Datum osvobození táborů v Osvětimi, 27. leden 1945, je v kalendáři pevně uváděno jako významný den a už řadu let se připomíná jako památka obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

CESTA ZA SVOBODOU

Nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim osvobodili vojáci 60. armády 1. ukrajinského frontu v sobotu 27. ledna. Tolik čekávané svobody se dočkalo 7 000 bývalých vězňů, převážně Židů, kromě dospělých také děti a nemluvňata narozená v táboře. Vojáci našli asi 600 mrtvol vězňů, které nacisté zastřelili během svého útěku nebo kteří zemřeli vysílením. Konečnou likvidaci Osvětimi zahájili nacisté jen krátce před příchodem Sovětů v polovině ledna 1945. Mezi 17. a 21. lednem bylo z Osvětimi a pobočných táborů v evakuačních pochodech vyhnáno na západ okolo 56 000 vězňů. Ve městě Gliwice a na dalších místech byli vězni naloženi do vlaků a deportováni do Mauthausenu, Buchen­waldu a dalších táborů v Říši. Tisíce vězňů během těchto takzvaných pochodů smrti zahynuly nebo byly zastřeleny. Koncem ledna byla vyhozena do povětří osvětimská krematoria. V táboře zůstali nemocní a vězni vyčerpaní natolik, že nebyli evakuačních pochodů schopni.


Průměrné hodnocení (12 hlasů): 4.58

Další články této rubriky

Jak pijí parní lokomotivyJak pijí parní lokomotivy

15.10.2020 - Voda – životodárná tekutina pro vše živé. Ale i pro nejznámější stroj na světě je voda základním předpokladem bytí či nebytí. Tím systémem je legendární vynález průmyslové revoluce – Wattův parní stroj. »

Hungaria: 60 let legendy na kolejíchHungaria: 60 let legendy na kolejích

15.10.2020 - Je jen málo expresů v Evropě, které se mohou pochlubit kulatým jubileem začínajícím šestkou. Naše Hungaria se mezi ně zařadila. Už 60 let slouží cestujícím mezi metropolemi Německa, Česka, Slovenska a Maďarska a po desetiletí… »

Horní Dvořiště aneb stanice s bohatou historiíHorní Dvořiště aneb stanice s bohatou historií

25.9.2020 - Na tuzemské železniční síti snad neexistuje stanice či zastávka, kde by se psaly dějiny země i české železnice tak výrazně jako v Horním Dvořišti na jihu Čech. Přijel tudy do nově vzniklé vlasti i prezident Tomáš Garrigue… »

 

Všechny články rubriky Historie

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika