CityElefantům vrací lesk v Přerově

Na CityElefantech, které zná většina cestujících především z pražské a středočeské aglomerace, případně i Moravskoslezského kraje, technici a dělníci z přerovského DPOV provádějí opravy vyššího stupně. To jsou nejen elektrické vyvazovací opravy – zkráceně EVY, ale také hlavní renovace známé pod zkratkou H. Uskutečňují se vždy po ujetí 600 tisíc kilometrů nebo jeho násobku.

A proč byl vybrán právě Přerov? Mnohého napadne, že je nelogické vozit vozidla do opravy přes půl republiky, ale zdání klame. „V Přerově byly od nepaměti prováděny opravy elektrické trakce, a to i v době kdy byla dnešní dceřiná společnost pouhým lokomotivním depem. Přerov je tradičně vybaven zařízením potřebným pro tento typ a druh oprav a v neposlední řadě máme u nás vysoce kvalifikované zaměstnance,“ říká Petr Sovadina, který má segment vozidel řady 471 v DPOV na starosti.

Novinkou opravy pro ZSSK

V Provozním středisku oprav DPOV v Přerově se postupně doplňují nové technologie, které zjednodušují a zlevňují opravy a zároveň zkracují termíny celkových oprav. To se dá dobře deklarovat na měřítku časové náročnosti, kdy se první jednotka řady 471 opravovala v letech 2007 a 2008 neuvěřitelných 375 dní – dnes je vše hotovo maximálně za dva měsíce! Už na tomto příkladu lze vidět, že přerovským na zakázkách od národního dopravce záleží. Dokladuje to i kvalita oprav, která se za poslední léta významně zvýšila. „Zpětné reklamace po opravách vždy nějaké byly a budou, to nezastírám, ale dnes je tento jev opravdu velmi vzácný. A pokud se nějaké reklamace vyskytnou, tak se většinou týkají některých subdodavatelských firem,“ vysvětluje Sovadina.

Poslední novinkou v oblasti příměstských elektrických jednotek je zahájení oprav sesterské dvousystémové řady 671 Železniční společnosti Slovensko (ZSSK). Právě díky dlouhodobým dobrým zkušenostem zástupci ZSSK oslovili přerovské středisko oprav DPOV a už na začátku letošního května přijel na opravu první slovenský vůz s evidenčním číslem 671.001, který je jinak součástí standardní třívozové jednotky.

Do posledního šroubečku

Petr Sovadina zdůrazňuje, že tou nejdůležitější částí oprav je úplné rozebrání podvozků vozidel, jejich naprostá demontáž do „prvočinitelů“ a náhrada veškerých opotřebených dílů a součástí. Kontrolují se zároveň ostatní díly, provádí se jak defektoskopické, tak i vizuální a měrné kontroly. Zároveň se vymění další skupina dílů, a to z preventivního důvodu. Jednotky postupně procházejí opravou laku, mechanickými opravami pluhů a bateriových skříní, napravují se i různá poškození vlivem běžného provozu. Zaměstnanci DPOV musí navíc kompletně demontovat vzduchové vybavení a zkontrolovat jej. A aby toho nebylo málo, tak pečlivou revizí procházejí například informační tabule, požární hlásiče, toalety a všechny dveře vozidla s důrazem na ty venkovní nástupní a řada dalších komponentů.

Obnoví také interiér

Velký důraz se klade také na opravy prostor pro cestující a dezinfekci vozových klimatizací. Tam je velmi často spousta práce, která je spojena s provozním opotřebením způsobeným jednak s obrovským množstvím neustále nastupujících a vystupujících cestujících, tak s mnohdy naprosto nepochopitelným a ubohým projevem vandalismu. Bohužel si řada takových „cestujících“ neuvědomuje, že čím více peněz se vynaloží na opravy jejich takzvaného umění, tím méně bude peněz na obnovu přirozeně opotřebených částí, jako jsou třeba nové potahy sedaček. Prioritou je důraz na bezpečnost, ale i na to, aby vozidlo po opravě vypadalo dobře a čistě. A aby cestující poznali, že je v něm něco jiného a opraveného. „Je pro nás čest, když jednotku opravíme tak, že na první pohled signalizuje, že dopravci záleží na jeho zákaznících. A to je právě úkolem party sehraných zaměstnanců s označením „komplexní četa 471“ v Přerově,“ dodává Sovadina.

Patrové jednotky řady 471

Na těchto vozidlech leží prakticky veškerá tíha přepravy na elektrizovaných tratích v pražské aglomeraci a částečně i v ostravsko-opavském regionu. Historie těchto vozidel sahá do 80. let minulého století, kdy vznikly první dva prototypy řady 470. Vozidla byla postavená v letech 1997 až 2014 na bázi nové moderní koncepce, jako je řízení po sériové lince s použitím CAN komunikace s plnohliníkovou sendvičovou skříní a unikátním systémem cílového brzdění. Jednotky jsou dále vybaveny kompletním informačním systémem, jak optickým, tak akustickým, dostatečným množstvím toalet, automatickými plošinami pro imobilní cestující a plnou klimatizací. V celosvětovém měřítku jednotky držely primát v řízení trakčních asynchronních motorů v celkovém výkonu 2 MW pomocí IGBT prvků.